Takové poetické odpoledne - pixpo

Volná tvorba. Pro někoho "něco navíc" k focení za peníze, pro jiného základ a jedinný důvod, proč vzít do ruky fotoaparát. Každý to má jinak.

Já to mám tak půl napůl. Mám radost, když si na sebe fototechnika vydělá, ale raději fotím zadarmo, jen pro svou vlastní radost. Aktuálně je má volná tvorba motivována vytvořit soubor asi dvaceti obrázků, které by měly nějakou jednotící linii a šly tedy společně vystavit. Jako tu linii jsem si vybral pohyb. Na obrázku by mělo být něco v pohybu, ideálně někdo, ideálně žena.

Takže jedno páteční odpoledne mám sraz s Markétou, mladou studentkou, která má všechny předpoklady (výška, postava, tvář, tvárnost) k tomu, abychom ji mohli nazývat modelkou. V tom dobrém slova smyslu. Je to prostě zajímavá a chytrá mladá dívka, takže proč ji nazývat modelkou, když je to prostě Markéta. Záměrem setkání je pro mne nějaká ta "volná tvorba". Prostě doufám, že mne něco osloví, půjdeme kolem nějakého zajímavého místa v hezkém světle a Markéta tam nějaký pohyb před objektivem předvede. Pro Markétu je záměrem vydělat si pár korun a třeba si do portfolia přidat nějakou novou fotografii, pokud se její a můj vkus protne. Což se nikdy předem neví. Neznáme se, vidíme se poprvé. A to i přesto, že se následně ukáže, že bydlíme ve stejné ulici asi 5 minut od sebe. Celá léta se úspěšně míjíme.

Sraz je na Smíchově. Mám totiž plán. Bod číslo jedna je dát si kávu v Kavárně co hledá jméno. Tam se trochu seznámit a dát si dobrý kafe. Bod číslo dvě je přesunout se motoráčkem ze Smíchova do stanice Žvahov, kde je slepá kolej, na které by se dalo hezky fotit bez nebezpečí, že nás sejme vlak. 

Den před focením jsem si trať projel. Je celá rozkopaná a nepotřebné koleje vytrhané. Před týdnem tam ještě byly. Tak a vyhlédnutá lokace je v čudu. Sraz v kavárně... no vlastně před ní..., protože jim neprodloužili smlouvu a kavárna je zavřená. Můj plán je v troskách, kafe a první fotky v zajímavém industriálním prostororu nebudou a my vyrážíme bez občerstvení rovnu do Prokopáče, hledat další lokace. A pak si něco plánujte.

Markéta je sportovkyně, takže do kopce mezi prokopskými skalami vyběhne jako laň. Nezadýchaná, v pohodě. Já supím bez dechu s těžkou brašnou a stativy. Sil mi dodává její nadšení a radost. Pěšina křovím se jí líbí a celé místo, podzimní kopec nad městem jí vyhovuje. Nejhorší jsou totiž otrávené holky. Markéta je fajn. Vylezeme na skalnatý vrcholek jednoho kopce. Markéta si oblékne šaty (jsou fakt krásné) a na mou prosbu se snaží točit na skále tak, aby šaty vlály. Jenže místa je tam málo, povrch nerovný a tančit se tam bezpečně moc nedá. Navíc, když tam chci mít i skálu, je postava docela malá a spíš to i vzhledem k šedým mrakům působí jako poslední chvíle před skokem, než radostný pohyb na vrcholu. Tak to asi na výstavu nepůjde.


MF-1

Nakonec nejhezčí fotky z tohoto místa nejsou na téma pohyb, ale vyjadřují takové trochu melancholické spočinutí na skalním ostrohu.

MF-5

Další inspirace na skále už nepřichází, plošinka mezi kameny opravdu tanec neumožňuje. Naposledy se rozhlédneme na město pod námi a jdeme hledat jiné místo, kde TO rozbalíme.

MF-13

Cestou na další pozici se snažím být za gentlemana a nesu Markétě tašku s dalšími šaty. Ona si tak může dělat selfíčka (nojo, ti mladí bez toho nemohou být, ale proč se dívky samy fotí i ve chvíli, kdy jsou na procházce s fotografem?). Dochází ji ale baterie, takže se selfíčkma se musí šetřit. Nevíme vlastně kam jdeme, oba jsme na této pěšině poprvé. Snad potkáme něco zajímavého.

MF-18

Po chvíli dojdeme k dřevěnému zábradlí nad křovinatým svahem. Navrhuji, aby se Markéta pokusila o "tanec na kladině" a zahlédnu chvilkové zděšení v jejích očích. Ale že je statečná, na zábradlí vyskočí a zkusí aspoň chůzi. Její nadšení pro každou blbost oceňuji. 


MF-19

Zkouším fotit i ze strany, proti nebi. Markétu jsem upozornil, že dnes nebudeme dělat typické modelkovské fotky "já jsem tak hezká", ale že bude spíše rozmazaná, v pohybu, zády a nebo jen kontura proti nebi. Což je právě tento případ. 

MF-24

Na zábradlí se toho moc dělat nedá a tak se posouváme po pěšině dále. Přijdeme na takový plácek, sem tam je i rovinka, tak si říkám, že snad konečně zkusíme ten tanec. Tedy Markéta zkusí tančit a já fotit. Když už sebou vleču blesky, rád bych je vzal do hry. Křoví v okolí je tmavé, mohlo by sloužit jako temné pozadí a do toho dívka ve světlých šatech prosvícená tvrdým světlem. Světelné drama. Vyndavám blesky, odpalovače a Markétě je zima. Na kopci trochu fouká a ona je jen v šatičkách. Proč vyndavám ve dne další světla nechápe. "A co přesně ty blesky na fotce udělají?", ptá se. To je ovšem to, co já přesně nevím. Doufám, že "něco" udělají.

MF-28

Nakonec je to ovšem propadák. Markéta skoro zmrzla, než jsem vše nastavil a jakkoli to normálně funguje dobře, zde naplno zafungoval Murfyho zákon. Co na generálce šlape, na ostré prezentaci selže. Bleskne mi vždy jeden blesk, nebo druhý, nebo žádný, ale celkem výjimečně oba. To mě tedy mrzí, štve, no prostě nemám z toho radost. Ale další pokusy s blesky mne přestanou bavit. Stejně to nedělá nic moc zajímavého. Kromě nočního dojmu z fotografie v plném světle.

MF-30

Markéta se potřebuje trochu zahřát. Přemístím ji na svah, kde bude její postava proti nebi, ponechám jí v ruce z poslední scény krajkové paraplíčko (k jejím krajkovým šatům docela ladí, což je milá náhoda) a nechám ji běhat. Krev tak se jistě trochu rozproudí. V tu chvíli to ještě netuším, ale takhle bezděky vlastně vznikne pro mne TOP záběr dnešního odpoledne. Přirozený pohyb, přirozené světlo, naprosto nearanžovaná scéna.

MF-32
MF-45

Ještě pak chvíli blbneme s vlasy, s paraplíčkem, se stuhou, aby vlála ve větru. Nic z toho, ale už záběr v běhu proti nebi nepřekoná. Markétě je zima, na fotkách má husí kůži. Tak moc ji zase trápit nechci. Na chvilku ale vyjde slunce a blond vlasy v protisvětle krásně září. Zkoušíme místo pohybu tělem pohyb jen parapletem, ale není to ono. Mám rád, když šaty vlají. To je ten pravý pohyb.

MF-64

Teď už běh k zahřátí nepostačí a Markéta si bere svetr. Jají šaty, svetr, kabát i boty krásně barevně ladí. Je vidět, že má styl a já si vybral dobře. Nikdy nevíte, kdo na volné focení přijde a co si přinese. A tahat sebou po kopcích vizážistku a stylistku, aby nás cestou možná něco napadlo, to moc nefunguje. Markétě to sluší i pod svetrem :-)

MF-68
MF-72

Přesouváme se z kopce dolů. Snad se cestou neztratíme a najdeme výchozí bod. Ani ve svetru teplo nepřichází a cesta navíc vybízí k popoběhnutí. I když s brašnou, taškou, stativy to jde trochu hůře.

MF-75

Na závěr focení jsme dostali poslední nápad. Kolem byly na jednom druhu keřů takové černé kuličky. Co třeba udělat z nich podzimní věnec? Pro pár větviček přírodu neubude a podzimně laděné obrázky to zkrášlí. "Teď poznáš moji šikovnost" prohlásila Markéta  a dala se do pletení. Musím přiznat, že jí to šlo dobře. Série s věncem byla čistá improvizace. Pro mne to nebyl ten vysněný pohyb či tanec. Točit se moc nešlo, věnec byl přeci jen bez provázků, které by ho svázaly, trochu křehký. A byl nejhezčí jen ze předu. Stejně tak Markéta :) tak jsme dělali obrázky typu "podzimní víla" ale bavilo nás to.

MF-84
MF-102FIN
MF-103FIN

Když už jsme měli víl dost, napadlo mne zase si vyzkoušet práci s dvojexpozicí. Napasovat hezky dva záběry přes sebe, aby to fungovalo, je vždy metoda pokus - omyl, takže neuškodí sem tam ji potrénovat.

MF-107
MF-108

Další nápady, ani sílu už jsem neměl. Světlo ještě bylo pěkné a Markéta měla ještě jedny krásné šaty. Ale už jsme byli zase dole v civilizaci a k vínovým šatům by se hodily červené listy, co byly kdesi nahoře na kopci. A jít tam znovu, na to už síly nebyly. Tak třeba zase někdy příště. Bylo to  i v jedněch šatech takové poetické odpoledne. Děkuji.

MF-77
MF-81
MF-79