Čím víc barev, tím víc barev - pixpo

Jsou témata, která se fotí obvykle černobíle. Jsou fotografové, kteří nikdy nepublikovali jedinou barevnou fotku. Jsou teorie, že dobrou barevnou fotku dělá minimum barev, že ideální je mít vše v jednom tónu s několika odstíny. Na uměleckých barevných fotkách oceňujeme vzájemnou komunikaci barev, zjednodušenou škálu, výtvarnost uspořádání barevných ploch. To vše může být pravda.

A jsou také chvíle, kdy neplatí nic z výše uvedeného a přesto se fotografuje. Barevná disharmonie, chaos, pestrost. Ano, lze porušit mnohá barevná tabu. Svět je plný barev.

Sešli jsme se, fotograf, výtvarnice, modelka, děti... abychom si na téma "Hrajme si s barvami" trochu pohráli. Abychom se pobavili a u toho, jakoby mimochodem, vznikly nějaké fotografie. Výtvarný atelier MOZAIKA  má hodně barev i v logu. Ale to je teprve začátek...

Nejprve se "na místě činu" - ve výtvarném prostoru, kde už se tak trochu v minulosti tvořilo a výsledky těchto činností byly patrné na podlaze i na stěnách - sešli dospělí. Tedy fotograf a několik kreativních žen. Hezké označení že? Tvořivé, originální, hravé ženy. Nanosily se krabice s barvami, štětce, obrazy, plátna, ramínka s oblečením, termoska s kafem. A začalo se čarovat.

Ženy si chvíli malovaly samy (no, upřímně, spíše pro fotografa, na rozehřátí, hrály roli "jakože maluji"). Potom se začaly provokovat navzájem, začaly blbnout, smát se a oči jim začaly tak hezky jiskřit.

Chvíli jsme si hráli s barvami, se štětci, ženy si vyzkoušely několikery šaty. Pak je napadlo naopak žádné šaty nemít.

Už to vypadalo, že fotograf zažije zajímavé odpoledne díky vzájemnému bodypaintingu, ale nakonec jsme se vrátili do reality a místo sebe vzájemně jsme dodělali na stěnách několik čar, pomalovaly se boty, a potom už naštěstí přišly děti.

Děti jsou naše radost, naše naděje a naše budoucnost. A většina z nich je ještě mnohem kreativnější, originálněšjí a hravější, než jejich kreativní maminky. Po krátké hře na čisté děti, nastala očekávaná první šmouha na čisté košili. No a potom už se odpolední barevné párty zcela zvrhla. Tvořilo se, hrálo se, a barvilo se. Kdo včas neutekl, nějakou tu šmouhu schytal.

Poté, co bylo nabarveno plátno na zemi, košile, kraťasy a většina barev už byla nějak použita, projevily se v dětech staré geny a začaly se věnovat nástěnným malbám pravěkých lovců.

Kdo si myslel, že barev už bylo dost, samozřejmě se pletl. Svět je barevný a pestrý, jak už bylo řečeno. Hurá, na obličeji je ještě kousek prázdného místa, takže po nástěnných malbách nastal čas na indiánské válečné barvy.

Komu že teď vyhlásíme válku, když jsou obličeje ozdobené motivy zkušených bojovníků? Přece fotografovi. Jeho zatím celkem čistou fototechniku je třeba podrobit poslední zkoušce. Dojde mu dříve trpělivost a uteče před barevným prachem, a nebo dojde právě ten barevný střelný prach? Máte strach? Nebo jste zvědavi, jak to dopadlo? Tak, pozor! Jedna, dva, tři. A výbuch! První barevný granát právě letí vzduchem!

Výsledek bitvy 1:1. Nikdo neutekl, nikdo nevyhrál. Barev ještě trochu zbylo. Vše ostatní bylo na zemi, na nás, na technice, prostě všude. VŠUDE!

Konec dobrý, všechno dobré. No spíše, všechno barevné. Fotograf šel domů luxovat objektivy. Ostatní pár hodin luxovali atelier. Kdo to měl snazší? To už se nikdo nedozví. Hlavní je, že jsme si hráli, že to bylo kreativní odpoledne. Že hrát si s barvami je fajn. Svět není černobílý.