Pavel Ovsík

V roce 2015 jsem si dal úkol: Každý den jedna fotografie. Byla to zajímavá zkušennost, den co den si najít chvíli na jeden obrázek, být vnímavý, otevřený, připravený. Některé dny jsou fotogenické více, jiné méně. A úkol byl... každý den vyjádřit jedním obrázkem. 

V roce 2016 jsem nebyl tak přísný. Dovolil jsem si občas vynechat a vyjádřit fotografií jen okamžiky něčím zajímavé, jak mi je rok přinášel.
Mnoho dnů tak nevznikla žádná fotografie (taková, co by se hodila do alba "rok 16"), z některých dnů jsem vybral třeba i dva záběry.

Fotografie fungují jinak, když se díváte na jednu velkou zvětšeninu, zavěšenou na zdi, a jinak, když se před vašima očima během tří minut mihnou desítky snímků. Pak nejde o pocit z jednoho povedného záběru, ale o pocit, jaký můžete mít třeba z filmu. Jdete z kina, viděli jste mnoho obrazových scén, ale celek na vás nějak zapůsobil.

Dívám se na obrazovou esenci právě skončeného roku a přemýšlím o svých pocitech. Byl to důležitý rok. Rok přinášející změny. Rok vyžadující hodně sil. Rok plný výzev. Rok 2016.

Film trvá 3minuty. Možná je promítání moc svižné, ale kdybych nastavil pomalejší projekci... výsledek by trval déle.
A kdo vám dnes věnuje třeba 5 minut? Doba je rychlá...

Přesto je zde možnost ještě pomalejšího prohlédnutí, bez hudby, v klidu: